CALLIE, VÁNOČNÍ HOUSENKA
Bylo nebylo, v jednom městě, které se jmenovalo Betlém, žila housenka Callie. Byla to dobrá housenka a dělala všechno pro to, aby se nedostala do potíží. Nebylo to ale pro ni jednoduché, a proto se někdy rozhodovala i špatně.
Jednoho dne, když hledala něco k jídlu, rozhodla se mladá housenka, že vyleze na vrcholek jednoho kopce. Když dolezla až nahoru, zjistila, že je tam velká jeskyně obložená mnoha kameny. Callie se už těšila na to, že jeskyni prozkoumá. Nebyla si sice jistá, jestli je to dobrý nápad vlézt do té tmavé jeskyně, ale přesto tam vlezla.
Když byla konečně vevnitř, cítila se velmi osamělá a začalo jí být zima. Byla nervózní, protože se ještě nikdy neocitla na takovém osamělém a tmavém místě. Rychle se rozhodla, že se obrátí a poleze zpátky. Ale bohužel se malá housenka skutálela po kamenech do jiného místa a nemohla si vzpomenout, jak se dostat zpátky ven. Přišla předtím zleva nebo zprava? Callie si ne a ne vzpomenout!
Když tam tak ležela celá ztracená, připadalo jí to jako věčnost a myslela si, že se už nikdy nedostane ven. Ležela tam ve tmě sama a opuštěná a říkala si: „Kdybych tak nikdy nevlezla do téhle jeskyně, která mi nahání takový strach!“ Callie se bála, protože nevěděla, co má dělat.
Už se chtěla vzdát a myslela si, že už ji nikdy nikdo nenajde. Právě v tom okamžiku ale zaslechla zvuky, byl to pokřik opic, bučení krav a bečení oveček. Tyto zvuky jí udělaly radost, protože se už necítila sama.
Byla zima a foukal silný vítr, v Betlémě bylo právě období zimy, a proto se pastuškové rozhodli zahnat zvířátka do jeskyně, aby se tam mohla vyspat. Když muži vešli do jeskyně a osvětlili ji svíčkami, Callie viděla, že jeskyně je velmi veliká. Muži vystlali tu obrovskou místnost senem, aby zvířátka měla teplou postýlku. Tak jako ostatní zvířátka, i housenka byla už po dlouhém dni unavená. Brzy všichni usnuli.
Ráno pastuškové zvírátka vzbudili a rychle jeskyni opustili. Za nějákou dobu se probudila i Callie, ale všichni už byli pryč. Zvířátka i pastuškové opustili jeskyni proto tak brzy, aby si mohli užít tepla, které vyzařovalo ranní sluníčko. „Copak mám teď dělat?“ myslela si Callie. Připadalo jí, že bude muset celý zbytek svého života strávit opuštěná na tomhle místě.
Muži se brzy vrátili, aby znovu zvířátka ochránili před zimní nocí. Callie se cítila o moc lépe, protože nebyla v jeskyni sama. Přesto se však dala do pláče, protože věděla, že takovou velkou jeskyni nebude nikdy moct opustit. I když tam zvířátka byla s ní, její nožičky byly moc malé na to, aby je mohla následovat ven z jeskyně.
Právě v okamžiku, kdy začala sama sebe litovat, stalo se něco jiného. Do jeskyně vstoupil muž, který se jmenoval Josef. Začal připravovat postel ze sena, ale ne pro zvířátka. Ta postel byla pro jeho ženu Marii, která potřebovala místo, kam si bude moct lehnout a porodit své děťátko.
Housenka se zájmem přihlížela, a brzy Marie držela v náručí své novorozené děťátko, kterému dala jméno Ježíš. Toto děťátko bylo prozářené světlem a láskou. Když Callie pohlédla na Ježíše, už se necítila tak osamocená a také už vůbec neměla strach.
Ve stejnou noc vstoupili do jeskyně jinni pasáčkové a začali zpívat písničky pro miminko jménem Ježíšek. Jeskyně, která předtím byla tak temná, se najednou naplnila světlem, které na všechny působilo tak, že byli najednou klidní a šťastní. Brzy přišli tři moudří muži, které sem zavedla světlá hvězda, a přinesli děťátkovi Ježíškovi své vánoční dárky. Dali mu zlato, svatý kouř , kterému se říká kadidlo, a rostlinu zvanou myrta.
Callie to pocítila jako zázrak, že novorozené děťátko přineslo tolik štěstí všem, kteří je navštívili, a byla smutná, že u sebe neměla žádný dárek, který by Ježíškovi mohla dát. Myslela si, “Já jsem taková osamnělá housenka, ztracená v hluboké jeskyni, jakýpak bych mohla nabídnout dárek takovému děťátku, které nám přineslo tolik světla?” Myslela na to stále a stále.
“Já už to vím!”, řekla si Callie. Už se na to těšila, že dá Ježíškovi ten svůj dárek. Rozhodla se, že zabalí sebe samu jako vánoční dárek. Pečlivě se udělala kuklu a zabalila se do ní sama jako do balíčku. Celou dobu myslela Callie na to, jak by Ježíškovi ten dárek předala.
Po krátké době vylezla Callie z kukly ven. A tu se najednou stal vánoční zázrak! Už nebyla housenkou, uvězněnou v jeskyni. Stala se novým stvořením, motýlem s nádhernými křídly ve formě srdíčka.
Když Callie vyletěla z temnot, ven do světla, celý její obličej se rozzážil úsměvem. Věděla, že její rozhodnutí bylo správné a že Ježíše udělal její dárek šťastným. Pokaždé, když vidíme ve vzduchu létat motýla, připomíná nám to, že máme Ježíše ve svém srdci.
Konec